Rešerše
RUSKO VERSUS EVROPA
Soupeři či partneři?
Rusko je pro Evropu stejně důležité jako Evropa pro Rusko. Většina států Evropy je zcela závislých na ruských dodávkách energetických surovin. Evropa „hladoví“ po energiích a Rusko jí je může dodat. Ruská ropa a zemní plyn tvoří podstatnou část evropské spotřeby energií. Rusko naopak „ dychtí “ po penězích, které mu plynou z prodeje těchto surovin. Z tohoto úryvku lze vidět, že Evropa a Rusko jsou partneři.
Avšak v současné době jsou vztahy mezi nimi velmi napjaté. Když se podíváme do posledních událostí jen v tomto roce, tak jich je požehnaně. Nejdříve to byly spory ohledně uznání nezávislosti Kosova, přerušení ruských dodávek ropy (Rusko totiž občas využívá ropy a plynu jako „zbraně“ - např. Týdeník The Economist cituje v této souvislosti švédskou studii, podle které pouze 11 z 55 přerušení dodávek plynu a hrozeb zvýšení jeho cen od roku 1991 nemělo politický podtext), radarové základy v Čechách a raketové v Polsku a v neposlední řadě konflikt s Gruzií o Abcházii a Jižní Osetii a následné vyhlášení nezávislosti obou provincií.
Konflikt s Gruzií
Nejdříve se podíváme na nedávné události v Zakavkazsku, kde vypukl konflikt během Olympiády v Pekingu mezi Gruzií a Ruskem. Bylo pouze otázkou času, kdy tento spor vypukne. Dvě provincie na severu Gruzie, Abcházie a Jižní Oseti, se chtěly od Gruzie odtrhnout k Ruské Federativní republice. Gruzínská vláda chtěla těmto separacím zabránit a nechala tyto provincie bombardovat letectvem a vyslala pozemní síly. To se samozřejm
ě nelíbilo tzv. "Velkému bratrovi", Rusku. Na příkaz prezidenta Medveděva přišla na pomoc oběma provinciím ruská armáda, která spolu s jednotkami obou provincií zahnala gruzínská vojska. Avšak ruská vojska pokračovala až na území centrální Gruzie. Postup ruských vojsk zastavila až Evropská Unie, dodejme, že jmenovitě hrál významnou roli francouzský prezident Sarkozy. Po dlouhém přemlouvání se ruské jednotky stáhly na tzv. nárazníkové pásmo, které během této války obsadily.
Avšak prezident Medveděv do budoucna počítá s výstavbou dalších vojenských základen na území Abcházie a Jižní Osetie. Nezávislost těchto dvou provincií uznala pouze Ruská federativní republika a Nikaragua, nikdo jiný. K těmto událostem můžeme přičíst fakt, že Rusko i nadále odmítá vstup unijních pozorovatelů na území Jižní Osetie a Abcházie.
|
|
Ropa
Rusko jako země oplývající neomezeným množstvím nerostného bohatství si je čím dál tím více vědomo své síly. Po nástupu soudruha Medvědova tento pocit nadále sílí a Rusko ví, že bez nich se zatím neobejdeme. Ano, Evropa je na Rusku závislá. Stačí otočení jednoho kohoutku v Rusku nebo na Ukrajině a Evropa stěží přežije 3 měsíce. Musíme se ale na tuto problematiku podívat i z druhé strany. Rusko by se totiž bez peněz, které jdou z kasy EU, jen těžko obešlo a budování nových ropovodů a plynovodů, třeba směr Čína, se nemohlo uskutečnit.
|
|
Evropa včetně České republiky by měla snižovat či alespoň nezvyšovat energetickou závislost na Rusku. Rusko totiž využívá svůj vývoz ropy a plynu k prosazování svých politických zájmů. Na zahájení energetického fóra pořádaného Rádiem Svobodná Evropa (24. 10. 2006) a polským Institutem pro východní studia to zdůraznil i premiér Mirek Topolánek. "Rusko má tendenci ovlivňovat cenu těchto komodit a vydírat státy EU prostřednictvím případných dodávek do zemí, jako jsou Indie či Čína," prohlásil Topolánek. Podobně se o nebezpečí přílišné závislosti na ruských dodávkách surovin vyjádřili i další účastníci konference. Například maďarská poslankyně Evropského parlamentu Edita Herczogová.
Pro dokreslení trochu čísel týkajících se ropy a zemního plynu:
Rusko je v současnosti největším dodavatelem zemního plynu do Evropy, a naopak ta je jeho největším spotřebitelem. Z 95 až 100 % je na dovozu ruského plynu závislé například Finsko, Slovensko, Srbsko a Řecko, více než 80 % potřebného plynu dováží z této země státy, jako ČR a Bulharsko, cca 60 % Rakousko, Maďarsko a Turecko a více než 40 % celkových dodávek plynu dováží z Ruska Německo a Polsko. Do 30 % se vejdou Rumunsko, Francie, Itálie, Belgie, Norsko a Velká Británie.
Kosovo
Rok 2008 přinesl rozpory také ohledně statutu odtržené srbské provincie Kosovo, která vyhlásila letos v únoru nezávislost. Tu postupně uznala většina států Evropy i USA, nicméně Rusko v této otázce vždy stálo po boku Srbska. „Kosovskou kartu“ Rusko vytáhlo také při obhajobě nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie. BývalýRuský prezident Vladimír Putin označil násilí v Kosovu za etnické čistky, řekl, že Rusko se na to nemůže netečně dívat, a vyzval mezinárodní společenství k energické akci na podporu kosovských Srbů. Samotný ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov upozornil albánské předáky v Kosovu, že jejich jednostranné vyhlášení nezávislosti této jihosrbské provincie by představovalo porušení mezinárodního práva a narušení bezpečnosti v Evropě. Kosovskou samostatnost uznala USA a většina zemí Evropské unie, která jako celek nevystupuje jednotně kvůli odporu několika členských států. Rusko tomu nemůže nijak zabránit, ale uznání jakožto člen Rady bezpečnosti s právem veta zablokovalo alespoň v OSN. Díky tomu se Kosovo nemůže jakýmkoli způsobem připojit k OSN. Putin, ke konci své kariéry prezidenta, oznámil, že by bylo možné uznat nezávislost Kosova, ale pouze pokud to bude v souladu s mezinárodním právem a se souhlasem Srbska.
Radar a antirakety
Vztahy Ruska a Evropy v poslední době komplikuje také výstavba amerického systému protiraketové obrany v Česku a Polsku. Americký záměr budí od počátku ostré protesty Moskvy , která v něm vidí ohrožení ruských zájmů. Rusko se necítí být ohroženo 10 antiraketami v Polsku a jedním radarem v Česku, ale tím, že Američané by měli možnost relativně snadno získat jinak nedostupné informace o strategických zbraňových systémech. Nelze také zapomínat, že počátkem výstavby Národní protiraketové obrany USA bylo vypovězení Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany, což provedl tehdejší prezident George Bush hned v roce 2001. Tato smlouva patřila k jádru dohod o kontrole strategických zbraní. Roste vzájemná nedůvěra. Moskva zmrazila svoji účast na Smlouvě o konvečních ozbrojených silách v Evropě. Rusko a Čína v návaznosti na americké plány urychlují jak modernizaci svých ozbrojených sil, tak i hledání nových spojenců. Začíná nové kolo závodů ve zbrojení. V reakci na zvolení Baracka Obamy ruský prezident Dmitrij Medveděv dokonce pohrozil nové americké administrativě i Unii rozmístěním strategických raket na západní hranici Ruska.
Místopředseda ruské vlády Alexandr Žukov a český ministr průmyslu a obchodu Martin Říman uvedli po jednání 30.10.2008 v Moskvě, že spory okolo případného umístění amerického protiraketového radaru v Česku nemají vliv na česko-ruský obchod. 
|
|
V září roku 2007 provedla organizace Opinion Research Corporation prostřednictvím polské firmy IMAS průzkum veřejného mínění, kterého se zúčastnilo 1001 dospělých polských občanů (471 mužů a 530 žen). Padesát osm procent (58%) dospělých obyvatel Polska podporuje vybudování obranné raketové základny v zemi. Dva ze tří (67%) dospělých obyvatel Polska si myslí, že vybudování raketového obranného systému v Polsku přispěje k posílení NATO. 70 procent si myslí, že jejich země by měla pokračovat v jednáních s USA o výběru místa pro základnu. Drtivá většina občanů Polska (89%) si je vědoma nesouhlasu ruského prezidenta Putina s vybudováním raketového obranného systému v Polsku. Zajištění bezpečnosti Polska je nejčastěji uváděný důvod, proč občané Polska podporují vybudování raketové základny na svém území. Pouze polovina občanů Polska ovšem tvrdí, že evropská bezpečnost je jejich nejdůležitějším důvodem pro souhlas s vybudováním základny.
Sarkozy, jehož země v tomto pololetí předsedá v EU, se vyslovil proti zřizování nových raketových základen v Evropě, tedy jak amerických v České republice a Polsku, tak ruské u Kaliningradu. Řekl, že nové základny bezpečnosti v Evropě nepomohou, a navrhl, aby se plány na jejich budování zmrazily až do uspořádání bezpečnostní konference někdy v polovině příštího roku. Rozhovorů by se měli zúčastnit zástupci Ruska a zemí NATO včetně - a především - USA a potažmo EU.
Jak je již výše uvedeno, Evropa a Rusko se bez sebe neobejdou, ale pořád v jejích vztazích přetrvává tzv. „ Studená válka “ z dob rozdělení Evropy na Východ a Západ.
Použité zdroje:
https://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/link-dossier/vztahy-evropske-unie-a-ruska-000047
https://www.noego.cz/2008/09/ma-nas-rusko-v-hrsti_29.html
https://finweb.ihned.cz/c6-10095540-19594110-P0B000_d-topolanek-rusko-vydira-evropu-ropou
https://www.natoaktual.cz/na_media.asp?r=na_media&c=A080310_134927_na_media_m02
https://www.atmonline.cz/analyzy/pro/rusko.htm
https://www.eaq.sk/page.php?doc=405
https://www.euroskop.cz/38/9278/clanek/rusky-vicepremier-radar-nema-vliv-na-ropu-ani-na-obchod/
https://www.blisty.cz/2006/8/1/art29564.html
https://www.pressweb.cz/zprava/polska-verejnost-podporuje-vybudovani-obranne-raketove-zakladny-zemi
https://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=344356
https://i-ru.cz/clanky.asp?ID=10995