MVDr. Ctirad Mikeš-ČSSD
Když jsme oslovili zástupce ODS, museli jsme oslovit i zástupce nejsilnější opoziční strany. Rozhovor nám poskytl přímo předseda Okresního výkonného výboru pan MVDr. Ctirad Mikeš. Pan Mikeš pracuje jako vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství na Městském úřadu na Mělníku. Je mu 53 let.
Pan předseda byl ochoten, udělal si na nás čas. Zde předkládáme výňatek z obsáhlé odpovědi. Odpovídal nám na otázku, Partneři či Soupeři?
Evropa, dle mého mínění je Evropa, která je v současné době integrovaná. Stojí před velmi složitým úkolem. A to je vytvořit moderní vztahy s Ruskem, jako euroasijskou velmocí. Vzhledem k tomu, že dochází k jedné zásadní věci a to Evropa je na Rusku v současné době do jisté míry závislá energeticky, to je jedna záležitost, druhá věc je, že v oblasti Kaliningradu ve své podstatě Rusko úzce souvisí zcela de facto se státy EU. Je to otázka i vojensko-strategická. Jakákoliv destabilizace politická i vojenská v Rusku může to mít negativní dopad na celou Evropskou unii. Pochopitelně je to další oblast a to je v tom směru, že Rusko má v Evropě své nějaké zájmy. To bych asi popsal následovně. Evropa Rusko potřebuje jako Rusko potřebuje Evropu, ale ptáme se otázkou, jakou Evropu Rusko potřebuje? A já tvrdím, že ne integrovanou. Důvod je, že by v případě proti Rusku dneska řádově 150-160 milionu obyvatel stála sjednocená Evropa řádově s půl miliardou obyvatel. Chtělo by to jiný postoj v momentu, kdy Rusko toho využívá a má některé nadstandardní vztahy s některými státy EU, jako je třeba Německo, Francie. Jsou to rozhodující hráči EU. S nimi občas vytváří situace, která může být pro menší státy složitá.
Pochopitelně, Evropa stojí před problémem jak snížit závislost na Rusku. Nakonec nám to ukázala situace na začátku roku, jak je Evropa výrazně zranitelná, z toho je jasné, že se ty zdroje musí diverzifikovat. Evropa by měla otevřít otázku jaderné energetiky.
Malé evropské státy, především ze Střední a Východní Evropy chtějí mít záruky, aby v případě destabilizace nebyly obětovány. Protože mají ještě v nedávné minulosti v paměti rozpínavost Sovětského Svazu.
Řekl bych jednu zásadní věc. Jestliže Evropa chce hrát vůči Rusku rovnocenného partnera musí vystupovat jako sjednocená Evropa, která má jak ekonomický, tak politický vliv. Neříkám, že je rozhodným vojenským hráčem. Pochopitelně může být hráčem v rámci NATO. Ale to je věc jiná, popřípadě, že nebude sjednocená i se může stát nástrojem některých mocenským a imperiálních zájmů Ruska, které logicky bude chtít Evropu ke svému zájmu využít.
Tomáš Danihlík: Rád bych znal váš názor na plynovou krizi, která nás zasáhla začátkem tohoto roku.
Já jsem zjistil jednu věc, že ta plynová krize ukázala jednu zásadní skutečnost a to je, že po rozpadu SSSR se nastolily nestandardní a neobchodně právní a jiné vztahy, hmmm…s tím, že tyto vztahy se staly součástí politických bojů v rámci postsovětských států a v tomto případě Ukrajiny. Plyn je významnou strategickou a nazval bych to do jisté míry, i významným zdrojem finančních prostředků různých skupin. Rusko nechtělo, nemohlo si ti dovolit doplácet na Ukrajinu, protože de facto, když se sníží cena ropy, tak se sníží ceny plynu. Byl to dost velký klacek na to, aby Rusko ukázalo Ukrajině, že je na něm zcela závislá.
Jsem přesvědčen o tom, že Rusko pochopitelně touto krizí ztratilo. Důvod, nejen 1,3 miliardy dolarů za neprodaný plyn, ale tím, že Rusko nahrálo Evropě, aby se sama podívala po jiných lokalitách a to jak plynů tak i jiných surovin.