Malý rozhovor se senátorem Nedomou

Pokud jste se již seznámili se samotným senátorem Jiřím Nedomou, můžete si zde přečíst jeho názor na naše téma. Pan senátora jsme nechali volně mluvit, až ke konci byly vzneseny pouze dva dotazy. Tento rozhovor probíhal v jeho kanceláři na Mělníku zhruba půl hodinky. Mohl by probíhat i delší dobu, ale bohužel Jiří Nedoma pospíchal na radu. I přes to mu velice děkujeme, že si na nás udělal čas a díky němu se také ted můžeme s Vámi podělit o jeho názor...

Jiří Nedoma:

Toto téma je v dnešní době velice důležité. V první řadě pro současné vztahy v Evropě a ve druhé proto, že Vám nikdo není schopen prefigovat, jak se ty vztahy budou dále vyvíjet. Jednou z hlavních věcí je dosavadní vývoj vztahů, dále pak dosavadní vývoj demokracie v evropské unii a v ruské federaci, který je také trochu odlišný. Otázkou je, jak se tyto systémy budou vyvíjet vedle sebe a zároveň proti sobě, třeba v kontextu energetické bezpečnosti tak, jak jsme teď čerstvě byli svědky posledních událostí s dodávkami plynu. Tak že když to vezmu po té stránce vývoje demokracie v EU, tak zcela určitě postupuje podle mého názoru rychleji než vývoj demokracie v ruské federaci, kde je ten systém přece jenom ještě dosti autoritativní. A na druhé straně v té evropské unii se velice složitě hledá ten model té spolupráce těch jednotlivých národních zemí v EU. Víte, že to třeba souvisí s Lisabonskou smlouvou, kterou jsme zatím ještě v parlamentu neratifikovali, právě pro tu různost názorů, které máme na to, jak by se měla evropská unie dál vyvíjet. Nikoliv že bychom nechtěli být nějakou pevnou částí integrace Evropy, ale právě proto, že nám záleží na tom, aby se demokracie vyvíjela ve prospěch všech rovnocenně postavených států EU. A v tom se nám třeba nezdá Lisabonská smlouva. Že by bezezbytku akceptovala tenhle požadavek. Nicméně pořád je to určitě demokracie na daleko větším stupni úrovně než v ruské federaci, kde je vše zase dané nějakým historickým vývojem, který je trošku odlišný od větší části Evropy. Nicméně EU a ruská federace jsou dneska již přímým sousedem a musí se na sebe navzájem dívat jako partneři, kteří si budou co nejvíce pomáhat. No a teď je otázka, jak se to podaří, zda to nebude vzájemná závislost, protože jak jistě víte, tak ČR je z asi 80% závislá na dodávkách zemního plynu z Ruské federace. A Evropa jako taková? Tak ta závislost je v různých zemích různá. Ale i tak je to procento stále ještě těch 50%. Cíl je, aby se závislost přiblížila pokud možno pod 50%. Což bude samozřejmě znamenat další investice, inverzifikovat ty zdroje. Určitě je vám známá trasa severní i jižní, jejich postavení na plynovod do Norska a další tedy zdroje. Ale přesto vliv energetický je a bude na Rusko vždycky silný. A ruská federace je zase podle jejich tvrzení příliš silně závislá na zásobování potravinami z EU. Tak že vzájemná závislost tam existuje. A teď opět nastává otázka, jestli ty vztahy bude určovat vzájemná závislost anebo prostě otevřenost trhů, tak jako je otevřený trh v Evropě. Jestli jednou bude propojen tento daný trh až v rámci ruské federace. Jestli budou propojené prvky i bezpečnostní složky, což znamená společná obrana vůči případným rizikům z jiných zemí. Jestli bude ruská federace ochotna spolupracovat na partnerství se státy NATO, jestli bude schopna spolupracovat na prvcích raketové obrany se Spojenými státy a NATA. A celá řada dalších aspektů budou určovat to, jestli ty vztahy do budoucna budou tedy spíš o vzájemné pomoci nebo vzájemné konkurenci.

Tomáš Danihlík: Myslíte si, že tu vzájemnou pomoc Rusové, dalo by se říct, že kazí díky tam raketám, které chtějí poslat k Leningradu?

Jiří Nedoma:

Tak tohle podle mě je jaká si reakce na některé jiné události, ale nemyslím si, že to bude mít nějaký zásadní vliv na tu pomoc. Myslím si, že daleko větší vliv bude mít hlavně ta energetická spolupráce, pokud se ruská federace vyrovná s oslabujícími svými vlivy ve střední a východní Evropě. To znamená, jestli ruská federace uzná to, že např. Ukrajina jde svojí samostatnou cestou a bude mít tendence vstoupit do EU, NATO. To jsou otázky otevřené, které budou v následujících letech nějakým způsobem limitovat tu spolupráci EU a ruské federace.

Tereza Peštová: Jak jste mluvil o zapojení ruské federace do EU. Myslíte si, že je opravdu reálné toto spojení?

Jiří Nedoma:

Já neříkám zapojit, ale spíše propojit ty systémy. Tak jako jsou jiné některé státy, které nejsou sice členy EU, ale při tom přistoupí na otevřený prostor trhu. Můžou dokonce i přistoupit na společný měnový prostor a podobně. Pochopitelně Rusko je ohromně velká země, která neleží jenom v té evropské části, tak asi těžko někdy bude ruská federace členem EU. To si nemyslím, ale myslím si, že to je i potřeba, protože oni si vždy budou chtít uchovat identitu určité velmoce. Tam jde spíš o to, aby její velmocenský zájem nezasahoval do té historicko-geografické polohy stávající Evropy. Aby uznali, že jejich vliv zájmu ve střední Evropě skončil pádem železné opony a nesnažili se tohoto prostoru docílit třeba hospodářsky, energetický apod.

Všichni: Mockrát děkujeme

Jiří Nedoma:

Nemáte zač